V minulém díle našeho povídání o udidlech jsme vás seznámili se stihly. Dnes se podíváme na olivy, déčka, a z nich vycházející udidla.
Stejně jako u stihel se i u oliv, déček či roubíků setkáme s množstvím tvarů a materiálů a liší se samozřejmě také tloušťkou.
Základním typem je i zde udítko jednou lomené, dále samozřejmě dvakrát lomené s kulatým či plochým středním dílem. Setkáme se rovněž s nelomenými variantami, nejčastěji z příjemných plastů, které jsou ideální pro koně velmi citlivé v hubě.
Kromě jednou či dvakrát lomených udidel existují i tzv. vícelomená udidla. Zpravidla se jedná o spojené kuličky/válečky, které tvoří udítko. Jedná se většinou o ostřejší udidla, která se používají pro koně s tendencí zakusovat se do udidla. Díky plně pohyblivému udítku na něm není pevný opěrný bod a kůň se do něj zakousnout nemůže.
Kromě těchto základních modelů nabízí trh také velké množství různých specialit, které jsou většinou velmi ostré a při krátkodobém použití velmi zkušeným a citlivým jezdcem, je lze označit jako korekční.
Oliva se od stihla liší napojením udítka na kroužek udidla.
Kroužek se v udítku nepohybuje, je s ním spojen otočným kloubem, a na rozdíl od stihla je lehce oválný, ne kulatý (v angličtině se olivě říká „eggbutt bit“ – v místě napojení kroužku na udítko je kroužek lehce zploštělý, jako „zadeček od vajíčka“ ).
Zdánlivá maličkost, řeknete si možná, ale kůň to vnímá jinak. Působení těchto udidel je oproti stihlům o něco tvrdší a dávkování pomůcek otěžemi není tak precizní. Díky tomu, že se udítko po kroužcích udidla nepohybuje, jsou tato udidla v hubě lépe usazena na jednom místě. Současně však při působení otěží (nebo pokud si s ním kůň sám pohrává) „rozhýbeme“ udidlo na větší ploše a tlak na dáseň je silnější než u stihla. Tato určitá rigidita může být koním nepříjemná, některé koně to demotivuje a žvýkat udidlo přestanou. Následkem je pak tzv. „mrtvá“ huba a také snaha do udidla se zakousnout. Jsou však koně, jistě jich není málo, kterým je stabilní udidlo příjemnější než pohyblivé a jsou s olivou zcela spokojeni. Tato udidla jsou také vhodná pro koně, kteří si s udidlem až příliš hrají.
Zkrátka opět se potvrzuje to, že v případě udidel je potřeba opravdu zkoušet než zjistíme, co bude našemu koni vyhovovat.
Lidé mají také tendenci sahat po olivách v domnění, že fungují stejně, jako stihlo, ale jsou lepší, protože nemohou skřípnout koni koutek. Pokud má váš kůň správnou velikost udidla a má ho správně zapnuté a umístěné na správném místě, ke skřípnutí koutku by dojít nemělo. Jestli si chcete být jisti, jednoduchým a spolehlivým řešením jsou gumové kroužky.
Déčko je jakýmsi druhým stupněm olivového udidla
– napojení kroužku na udítko je opět otočným kloubem, kroužek má však skutečně tvar písmene D.
Specifikem déčkových udidel je to, že díky pevnému uchycení kroužku na udítko působí rovná strana kroužku jako pevná „tyčka“ (podle typu udidla kratší či delší), která tlačí zboku na koňskou tvář a tento tlak nám může pomoci v obratech. To je důvodem obliby déček ve westernovém ježdění, kdy se koně učí uhýbat před tlakem do strany. Déčka či roubíky můžeme také poměrně často vidět u dostihových koní – v rychlosti, kterou se pohybují, je jakákoliv pomoc s vedením koně vítaná. V určité míře takto působí samozřejmě i olivy, nicméně u déček a roubíků je toto laterální působení silnější.
Dalším udidlem, které původně vychází z olivy, je udidlo roubíkové.
Ramena roubíku přesahují kroužek udidla na každé straně o několik centimetrů a u korektních roubíkových udidel jsou lehce odkloněna od koňské huby a často ještě zakončena kuličkou, aby koně neodřela. Účelem roubíku je opět přimět koně k ustoupení před tlakem – prodloužená ramena roubíku jsou pochopitelně efektivnější, než déčko.
Roubíková udidla bývají využívána u špatně voditelných koní, kdy mohou pomoci v obratech, nebo někdy u mladých koní při lonžování, aby je roubík na vnější straně trochu omezil v utíkání ven z kruhu.
Speciálním roubíkovým udidlem je tzv. fulmer.
– je to udidlo, které má na rozdíl od běžného roubíku pohyblivé kroužky jako stihlo, je ale doplněné ramínky, jako roubík. Tento typ udidla by mohl být vhodný pro takové koně, kterým vyhovuje stihlo více než oliva, avšak z nějakého důvodu je u nich vhodná pomoc roubíku.
V dalším díle našeho povídání o udidlech vám ukážeme udidla typu pessoa, baucher nebo pelham – zkrátka taková, která působí kromě koňské tlamy také různě intenzivně na týl koně.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r.o.
